Nejdříve jsme zjistili, že telefonní signál v tom místě vůbec není ani na jednom telefonu. Takže Štěpán hned přemýšlel, jak bude schopen volat a pracovat od pondělí, ale říkal si, že to nějak dá přes internet. Jenže připojení na internet bylo tak špatný a nestabilní, že jsme to po dvou dnech museli vzdát a přemístit se jinam. 

Podlaha v tom domku byla divně křivá a normálně nás to tak zvláštně hypnotizovalo a rozhazovalo, když jsme procházeli chodbou. Navíc venku neskutečně smrděla močůvka a tak děti ani nechtěly ven a ani jíst jsme tam nemohli na terase a tak. 

Koupat jsme se jeli jen jednou asi 25 minut a to bylo pěkný, zátoka pěkně smrděla rybami a bylo tam hodně rybářských lodí. 

Ale vzhledem k tomu, že podmínkou pro naši cestu je to, aby Štěpán mohl dál pracovat, tak to jinak nešlo a museli jsme dále. 

Což se ukázalo jako opravdové požehnání.