Česká republika nás přivítala zimou. Zimou, kteoru jsme 2 roky nezažili a tak nějak jsme na ni ani nebyli připravení.
Je tak trochu symbolické, že v Budapešti jsme otevírali naší cestu a byla i na jejím konci.
Co jsme věděli o Rumunsku? Že je tam odsud Dracula, že je to chudá země a přesto je v EU. To bylo tak nějak vše. No, překvapilo nás to velmi mile.
Když se mluví o Bulharsku, tak se mluví o moři nebo horách. Od moře jsme byli daleko a tak jsme se těšili na hory. No, bylo to trochu jinak.
O Severní Makedonii jsme hodně slyšeli a chtěli jsme se tam aspoň na chvilku zastavit na naší cestě.
Lefkáda, božský ostrov a božský čas a to z více důvodů. Rozhodně stojí za navštívení.
Tam, kde nám Černá Hora přišla divoká, byla Albánie ještě o dost dále. Strávili jsme týden v Albánii.
Hned za hranicemi byl znát drsný náraz oproti Chorvatsku. Poprvé jsme navštívili Černou Horu.
Po poruše u Baška vody jsme prožili týden téměř dovolené, ale naše technické trable s Ferdou ještě neměly být u konce.
Některé etapy naší cesty jsou plánované, jiné o něco méně a Baška Voda byla tím druhým.
V Poljici jsme bydleli už podruhé. Bylo nám tam asi před rokem hezky a tak jsme se tam na týden vrátili.
Hodně jsme o nich slyšeli a hodně a chtěli jsme je také vidět. Plitvická jezera.
První zastávka nové etapy byla na našem oblíbeném Balatonu.
Ve Vraném jsme strávili 3 měsíce, kdy jsme se rozhodovali, jestli budeme ještě cestovat anebo už se usadíme.
Tak a jsme zpátky v kempu. Není tu pohodlí, ale je to tu boží. Zvlášť, když tu nejsou moc lidi a ti ještě do prázdnin tolik nebudou.
Po 9 měsících jsme se vrátili do luxusu moderního bytu na Třebešíně ve Strašnicích.
Na pár dní jsme se přesunuli do lesa v kempu Velký Vír na Orlíku.
Dostali jsme nabídku po našem příjezdu se ubytovat v malém penzionu u Příbrami.
Z Andorských hor jsme sjeli dolů z kopečka asi 400 km do Francie do kempu u moře.
Z nějakého důvodu nás to táhlo do Andorry. A pak jsme tam dorazili a pochopili proč. Neskutečná země, místo, energie.
V Griselu jsme měli jen kraťoučkou zastávku na cestě do Andorry, abychom nemuseli jet 8 hodin v kuse. Byl to jen takový mezi-krok na naší cestě.
Astillero bylo naší předposlední zastávkou ve Španělsku.
Poslední zastávkou Portugalska byla Viana do Castelo na samém vršku. Už jsme toho po tom všem prožitém moc nečekali a tak nás to příjemně překvapilo.
Většinou vybíráme AirBnB podle ceny v okolí cca 100 km od místa, které si zvolíme a tím místem byl Lisabon. A také to mělo být ve směru Porto. Peniche nás fakt překvapilo a bylo tam nádherně oba dva dny, které jsme na to měli.
Do Albufeiry na skalnaté pláže, jsme jezdili už Quarteiry na výlety a bylo tam nádherně. I proto jsme si jako další místo vybrali právě jedno z největších měst v Algarve.
Ještě jsme měli v Quarteiře pravděpodobně něco neodžito a tak jsme se vrátili zpátky na pár týdnů.
Poprvé jsme měli být více mezi lidmi, když jsem na FB skupině Spiritual Algarve zažádal o ubytování a ozvala se Femke, majitelka Fazenda das Papoilas. Kouzelného místa s otevřenými lidmi.
Náš první kontakt s Portugalskem byla Quarterira. A hned jsme si to tam oblíbili.
Po Gibraltaru jsme se na týden usadili v městečku Conil de la Frontera, kam jezdí zejména surfaři, protože to tam opravdu fičí. A fičelo.
Gibraltar byl pro nás zásadní z více důvodů. Měla to být pro nás brána do Afriky, ale tam se nepouští a tak to nejde. Navíc je to místo o kterém jsme od školy slýchali. A najednou jsme tam i byli. Velká věc.
Na dva dny jsme přespali kousek od Málagy, abychom jí mohli vidět a vidět se s Monikou Ben Thabetovou, se kterou měl Štěpán týden před tím rozhovor o numerologii.
V Almuñécaru jsme se octli díky tomu, že se nám ozvala naše známá, toho času v La Herradura, což je místo, kam se sjíždí rodiny domškoláků a worldschoolerů z celé Evropy.
3 týdny na jednom míště pro nás byly uklidněním po divoké předchozí etapě.
Týden v La Llose byl dalším místem duchů, kde je v sezóně plno, ale v listopadu moc ne. A to se nám líbilo.
Pineda de Mar bylo první místo, kde jsme se ubytovali ve Španělsku. Bydleli jsme v místní komunitě pár set metrů od moře.
Francie nám učarovala a druhé místo kde jsme pár dní pobyli, bylo v apartmánu v přístavu Cap d'Agde.
Na týden jsme se usídlili ve vesnici Cad Esterel ve francouzském Saint Raphael.
V Monaku jsme nebydleli, ale strávili tam jen pár hodin po cestě do Sant Michael.
Někdy je špatná zpráva tou nejlepší, co mohla přijít. A to se stalo, když nám zrušili den předem ubytování v Itálii.
Tak a jsme zase pryč z domoviny. Po 45 dnech jsme opustili ČR a vyrazili směrem na Portugalsko
Na pár dní jsme se potřebovali vystěhovat z pražského bytu a tak jsme navštívili dům maminky naší kamarádky.
Poslední dva týdny našeho pobytu ve vlasti, na naší cestě, strávíme v půjčeném bytě v Praze.
Naše tour po České republice pokračuje na Křivoklátsku
Tak, a jsme zpátky v domovině. Potřebujeme si tu něco vyřídit ale 3.11. zase vyjíždíme ven.
Je na čase se trochu zastavit nebo zpomalit. Celé září budeme v apartmánu kousek od města Marina nedaleko Trogiru.
Po neúspěšném pobytu na Istrii, kde jsme se museli po 2 dnech zase zabalit a posunout, jsme se dostali do Vily Katy, tedy místa přímo na pláži v Chorvatsku na hlavním tahu podél moře a je to tu báječný.
Na týden jsme si zaplatili AirBnB na Istrii. Na první pohled se zdálo být vše fajn.....ale na pohledy další už to ztrácelo své kouzlo.
"Na začátku své cesty se soustřeďte na radost. Zejména ve Slovinsku." zněla slova Světly H.