Zpátky u moře. 

Kemp ve Frontignanu je očividně určitě zejména pro francouze a byli jsme tam takovou vyjímkou. 

Roztáhli jsme naše dva stany na vyhrazeném místě číslo 11 pod Morušovníky. Něco podobného jsme zažili poprvé. Kemp byl posetý těmito stromy a moruše jsem chodil sbírat celý týden k snídani do kaší a do ovocných smootnies. Právě kvůli moruším v korunách stromů bylo spoustu ptáků a byli hodně slyšet. Byli jsme celý týden jak ve voliéře a vše jsme měli upatlaný od zralých moruších, které ve velkém padaly ze stromů. 

Celý týden jsme bojoval s pracovními podmínkami. Přesouvali jsem se mezi naším místem ve voliéře k nedaleké restauraci v kempu, kde ale zase nebyly zásuvky na elektřinu, autem, kde jsem udělal pár schůzek a také jsem byl s počítačem s dětmi u bazénu. Bylo to divoký. 

V kempu bylo hodně prašno, včetně míst kde jsme stanovali a tak bylo fakt všechno tak nějak týden špinavý. 

Do bazénu v kempu se smělo jen v klasických plavkách a ne šortkách, což byl tak trochu můj proces na začátku, když mě nechtěli pustit do vody. Obchod v kempu prodával plavky, ale jen malý a tak jsem musel kousek do města a tam si koupil upnutý plavky, který jsem na sobě neměl tak dobrých 20 let. 

V bazénu byla teplota vody 28-29 stupňů a děti se vyblbly, ale já tomu nějak nerozumím proč to tak bylo, protože toto člověka prostě neosvěží. 

Moře bylo také kousek, ale tam nám koupání zase kazily vlny, které ho druhou polovinu týdne hodně podkalovaly a také medůzy. Takže moře jsme si užili spíše co se týče mušliček, kterých ve Francii bylo zatím nejvíce na co jsme kde narazili. 

V kempu byl animační tým a dvakrát jsme byli na jejich večerních akcích. Jednou jsme byli na koncertu šansonové zpěvačky a druhý den na karaoke. Dlouho jsme nebyli ve společnosti a tak se nám tam líbilo a užili jsme si to. 

Na konci naší cesty už nebylo kempování tak snadé, jako na jejím začátku. Nedokázal jsem si představit další týden v kempu a tak jsme se rozhodli, že naší cestu předčasněji přesuneme do ČR a o den dříve než jsme museli, jsme se přesunuli domů do čech přes velký kus Francie, Švýcarsko, Rakousko, Německo až ku Praze. Dali jsme těch 1400 km kromě 2 hodin, kdy jsme se v autě vyspali, najednou.