Byly dva dny, před datumem, kdy jsme věděli, že nebudeme mít střechu nad hlavou, ale nijak zvlášť nás to nestresovalo. Tak nějak máme na naší cestě jistotu, že se to o nás vždycky hezky postará. 

A tak mě napadla kamarádka Jana, která vím, že má v Jindřichově Hradci maminku a vršek jejího domu je volný. Strávil jsem tam na jaře pár dní, když jsem potřeboval být chvíli sám bez Lucky a bez dětí. 

 

 

No a Janča odepsala, že to půjde a že tam bude taky i se synem a že to bude super. No a bylo to super. 

Přijeli jsme v úterý večer s tím, že zůstaneme do pátku odpoledne. 

Vynosili jsme tentokrát jen asi polovinu našich věcí a tu druhou nechali v autě, protože jsme je na pár dní nepotřebovali. Bydleli jsme ve dvou pokojích a kuchyň a koupelna tam jsou na chodbě před pokoji. 

 

 

Jindřichův Hradec je fakt moc hezký město a je tam hodně krámků, z nichž některé jsou pěkně ezoidní. A to je fajn. 

O státním svátku nás Jana provedla kouskem města a odpoledne jsme jeli kousek od Českých Budějovic za Sandrou, kterou jsme do té doby neznali, ale která se chtěla hodně potkat. 

 

 

Byli jsme v areálu monolitických staveb v Holašovicích, ale přístup paní majitelky, která velmi neohrabaně vybírala peníze za vstup do areálu, nás zklamal a ani jsme neměli chuť si místo projít. 

Přejeli jsme o pár kilometrů dále do míst, kudy se jde lesem ke studánce a to bylo místo věru Božské. Tam jsme byli jako doma i se Sandry maminkou a dětmi, které se kvůli nám půjčila, aby ty naše měli parťáky. A skvěle si sedly. 

 

 

Pátek už byl zejména o stěhování zpátky na Prahu, ale zastavila se za námi ještě Pavlína, kterou jsme také nikdy ještě neviděli a aspoň chvíli jsme mohli popovídat na zahradě.

 

 

A po cestě zpátky do Prahy jsme se stavili na zámku Červená Lhota. 

Moc hezká etapa s moc fajn lidmi a to máme rádi.