Zpřítomnit se. Nemít ten pevný bod na mapě, kam je možné se vrátit, ale žít daným okamžikem, s lidmi, kteří jsou právě nejblíže a v podmínkách, které budou a být za to vděční. Poznat místa, lidi, zvyky, kulturu. Žít beze strachu. Najít své naplnění. Být spolu. Prožít něco, na co budeme vzpomínat už napořád. Inspirovat ostatní k tomu, že cokoli o čem sní, jen stačí naplánovat a zrealizovat.
Od začátku máme v hlavě aspoň rok, ale necháme se překvapit. Zůstáváme otevření. Možná nás to přestane po 3 měsících bavit a možná budeme mít za rok pocit, že to jde krásně a nejde skončit a tak si to protáhneme. Uvidíme. Zatím je to parádní.
Vyjíždíme směrem na Balkán přes Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a Chorvatsko. To na začátek stačí a uvidíme kudy dále. Po pár měsících se musíme otočit v Praze na pár týdnů, ale pak budeme pokračovat pravděpodobně směrem na Portugalsko, přes zastávky ve Francii a Španělsku.
Prožijeme teplejší zimu, než jsme zvyklí a také uvidíme, jak moc bude zblázněnej svět v pozdní době Covidové.
Nevěříme ve včeličky, testy a plošné zakrývání dýchacích cest, ale ve vlastní imunitu, zdraví, lásku, štěstí a pohodu, jež léčí a uzdravují.